Jak jsem uctil památku 17. listopadu 22. aneb pár postřehů z akce

Jelikož tradiční pamětní místo na Albertově bylo 17. listopadu na 24 hodin zabráno proruskou aktivistkou Jelenou Vičanovou k uspořádání demonstrace na podporu Miloše Zemana, rozhodl jsem se zúčastnit studentské akce 22. listopadu.

Tedy akce s názvem Skutečné uctění památky 17. listopadu na Albertově, která byla organizována z řad studentů a za podpory akademické obce. Domnívám se, že použití slova "skutečné" je opravdu výstižné. Z důvodu, že 17. listopadu došlo na místě k akci na podporu prezidenta za účasti osob a uskupení, které s pojmy svoboda a demokracie mají pramálo společného. Ať je to již proruská suita (ruský režim opravdu nelze označit za svobodný a demokratický) či osoby zastupující uskupení, která otevřeně vystupují proti náboženské svobodě. 17. listopad, tedy mezinárodní den studentstva, je především svátkem studentů. A jejich přístup na Albertov byl právě v tento den řekněme problematický. Více o akci na podporu prezidenta v článku Tentokrát prezident Zeman neponechal nic náhodě a vystoupil mezi svými.

Z výše uvedených důvodů jsem se rozhodl 22. ke studentům připojit a podpořit je svou účastí. Sama akce je pozoruhodná, jelikož vznikla spontánně, tedy zdola. Jeden z organizátorů pro ČT 24 uvedl, že byla připravována od středy 18. Tedy v krátkém čase, bez nějaké marketingové a komunikační strategie apod. A i přes tuto krátkou dobu dorazilo mnoho lidí. Domnívám se, že pokud by byl čas na přípravu delší, dorazilo by jich ještě více. Rovněž někteří, kteří by se jistě rádi zúčastnili, již měli plány na víkend, které nemohli změnit. Ale pořádat cosi k 17. listopadu v půlce prosince smysl nemá.

Rozruch již vyvolala samotná událost na Facebooku, kde z 59ti tisíc pozvaných potvrdilo svou účast 7 800 osob a 12 tisíc vyjádřilo svůj zájem. Což je v tak krátkém čase velmi dobrý výsledek a ukazatel.

Průběžně sledovat dění v rámci FB diskuse k této události bylo rovněž zajímavé. Objevovala se řada příspěvků ať již souhlasných či nesouhlasných. Níže např. příspěvek od podporovatele hnutí Tomia Okamury Svoboda a přímá demokracie a rovněž podporovatele prezidenta Zemana. Příspěvek, u kterého čeština vzala za své. Proč jen si říkám "ach jak typické"?

Napříč internetem bylo rovněž možné sledovat názory, že ona "záškodnická, provokativní a vlastizrádná" akce by měla být v "esenbáckém" duchu rozehnána. Těmito názory se tak pomyslně vracíme před listopad 89.

Diskuse neutuchá ani po ukončení. Lze tak sledovat následnou zpětnou vazbu. Níže příspěvek od podporovatele hnutí Adama Bartoše Národní demokracie a taktéž podporovatele Miloše Zemana, který vyzývá k radikálnímu řešení v duchu ne národní demokracie, ale řekněme spíše národního socialismu známého z období Třetí říše. Aneb "nic než národ, republiku si rozvracet nenecháme, železnou pěstí všechny zrádce rozdrtíme".

Nicméně k samotné akci. Na Albertov jsem se vydal z Karlova náměstí. Pří výstupu z metra, kdy prakticky celý vlak na stejnojmenné stanici vystoupil, napovídalo, že účast bude hojná. Cestou na Albertov byly na obou stranách chodníky zaplněné a všichni chodci směřovali k Albertovu. Zajímavá situace nastala u semaforu přes přechod u botanické zahrady, kde půlka jedné skupiny stihla přejít na zelenou a druhá půlka již ne. Šlo zřejmě o skupinu studentů, která šla společně. Velmi trefné bylo tak zvolání jedné dívky z druhé strany "přece nás ten červenej panáček nezastaví", které pronesla k opozdilcům čekajícím na zelenou.

Na programu byl začátek stanoven na 15 hodin. Na místo jsem dorazil zhruba v 14:50. Vše pokojné, bez problémů, žádné kontroly apod. Čekal jsem např. že policistů bude na této akci více. Někteří postávali po stranách ulice a sledovali dění kolem. Lidé přicházeli zhruba do půl čtvrté. Níže můžete vidět video, které jsem pořídil pár minut po třetí hodině, když účastníci ještě přicházeli.

Vše probíhalo kultivovaně. Mezi účastníky byli zastoupeni především mladí lidé nejspíše z řad studentstva. Tedy opravdová budoucnost národa oproti v úterý navezeným zemanovcům a vysloužilým vojáků ČSLA (na zelených kartách znak ČSLA) apod.

Účastníci rovněž nefasovali žádné připravené transparenty či kartičky jako v případě úterní anabáze. Na pódiu vystoupili zástupci akademické obce, rektoři, děkani a také zástupci studentských samospráv. V tomto duchu byly také dané projevy pojaty a dosahovaly vysoké úrovně. Řečníci nepoužívali laciných, populistických a útočných vyjádření ve směru svých odpůrců. Řečníci především zdůrazňovali, že 17. listopad je svátkem studentů a také je dnem boje za svobodu a demokracii. Zdůraznili také potřebu "neusnutí na vavřínech" a že i nyní je potřeba za svobodu a demokracii bojovat. Několikrát rovněž zaznělo heslo "kdo, když ne my, kdy, když ne teď", které díky úterní "soukromé" akci pro Miloše Zemana a jeho nohsledy, nabralo nový a aktuální rozměr.

Vždy se vedou diskuse o tom, kolik skutečně účastníků na akci dorazilo. Facebooková událost nám tvrdí, že šlo o 7 800 osob, ale je více než jasné, že všichni, co událost potvrdili, nedorazili. Ostatně o problematice "lajk" versus reálná osoba se přesvědčil již Jiří Vyvadil, který vzhledem k předpokladům z Facebooku očekával na jaře desetitisíce lidí, kteří se ve jménu Ruska budou vrhat pod kola amerických obrněnců. Nakonec se pouze zesměšnil. Více o skupině Jiřího Vyvadila v článku Pohled do FB skupiny Jiřího Vyvadila Přátelé Ruska v ČR a její rozbor. Aneb jak se říká "z lajku reálného člověka neuděláš", a proto vyvozovat nějaké obecné závěry z internetových lajků a diskusí je zcestné. Nicméně věřím, že na akci dorazili i ti lidé, kteří se o ní dozvěděli mimo Facebook a svou účast tak přes FB nepotvrdili. Pokud by po mně někdo chtěl nějaké číslo, viděl bych účast odhadem na 5 - 7 tisíc. Prostor Albertova byl zaplněn a řada lidí postávala i v bočních ulicích.

Vzhledem k tomu, že jsem byl až v zadních řadách, ostatní přede mnou jsem boční ulicí okolo přírodovědecké fakulty obešel, abych se dostal z boku blíže k pódiu. I boční ulice byly však plné, jak je vidět na snímku níže vlevo od stromu.

Či na dalším krátkém videu.

Když se program chýlil ke konci a všichni řečníci již své projevy pronesli, moderátor akce vyzval k minutě ticha věnované obětem nenávisti. Rovněž zmínil možnost položení květin či zapálení svíčky u pamětní desky. V úplném závěru shromážděné osoby zazpívaly spontánně českou hymnu. Celá akce proběhla bez komplikací a konfliktů, kulturně a na úrovni. Žádné řízené hlasité skandování ať žije ten nebo ten, žádné rozdávané transparenty či karty, jak jsem již zmínil, žádné "reklamní" bannery na pódiu. Ale opravdu důstojné uctění odkazu 17. listopadu, které ale rovněž svým průběhem připomínalo právě události z listopadu 89, kdy studenti vystoupili na podporu svobody a demokracie a proti totalitnímu režimu.

A co si z akce odnáším já?

Boj za svobodu a demokracii není mrtvým pojmem. Svobodu a demokracii je potřeba chránit, vážit si jí a nebýt v tomto směru pasivním a za tyto hodnoty bojovat. Ostatně úterní "soukromá" akce nám ukázala, že toto téma je stále aktuálním.

Albertov patří studentům, tak jako např. Pražský hrad patří hlavě státu. A já doufám v to, že příští 17. listopad na Albertově opravdu studentům patřit bude. Že tento svátek bude oslaven stejně důstojně jako 22. a že "soukromé" PR akce pro podporu Miloše Zemana si najdou jiné místo, ať už to bude Pražský hrad či ruská ambasáda.

Všem zúčastněným, organizátorům a osobnostem, kteří tuto akci podpořili děkuji za Skutečné uctění památky 17. listopadu na Albertově.

Pozn. jelikož na akci byla řada lidí s malými dětmi, dovoluji si upozornit na rizika účasti dětí na podobných akcích viz Bezpečnostní upozornění: Děti na demonstrace nepatří. Někteří rovněž vzali sebou i psy bez košíku, což mi také nepřijde jako nejvhodnější řešení.