Proč by ČR měla podporovat Ukrajinu v její snaze o transformaci a přiblížení k EU?

Jelikož minulý týden byl sněmovnou přijat návrh o ratifikaci asociační dohody EU a Ukrajiny, podíval jsem se na důvody, proč bychom jako ČR měli Ukrajinu podpořit. Také připojuji pár českých paradoxů.

Osobně jsem rád, že sněmovna tento návrh přijala. Pro ratifikaci se vyslovilo 107 ze 138 poslanců. Jednohlasně proti byli pouze komunisté, kteří se snažili celý proces řekněme sabotovat. Ale vzhledem k jejich orientaci směr Kreml, se toto jednání dalo očekávat. Otázkou ale zůstává, jak se k ratifikaci postaví prezident, resp. zda podepíše či ne, potažmo kdy. Jeho orientace ke Kremlu též není žádným tajemstvím. Zde se ukáže, jakou parlamentní demokracií ve skutečnosti jsme. Očekávám, že proces bude zdržován a hledány různé výmluvy ve stylu Mynářova otevírání dopisu. Ostatně s podobným brzděním a taktizováním, jsme si již mohli u Miloše Zemana setkat např. u ustanovení současné vlády. Pro uložení tohoto téma k ledu prezidentovi nahrává kauza rudých trenek i Mynářovy prověrky, která tak danou věc zastiňuje. Nepředpokládám tedy, že by prezident Zeman jednoduše podepsal. Navíc pokud bude vláda a parlament na prezidenta tlačit, lze očekávat argumentaci typu, že je vše vyprovokováno USA a Bruselem, a jde o útok na naši svrchovanost a Miloš Zeman hájí české zájmy apod. V terminologii se může objevit i zmínka o „fašizaci“, která již proběhla v rámci kauzy trenky. Fakt, že dokument již schválily obě komory parlamentu tak zmizí kdesi v ústraní a diskuse nabere úplně jiné grády. Ale nechme se překvapit.

Důležité je rovněž vzít v potaz, že ona dohoda není přístupovou smlouvou Ukrajiny do EU, ale je zejména cílena na proces transformace Ukrajiny (např. boj s korupcí, tvorba svobodné tržní ekonomiky apod.), aby země iniciovala takové reformy, které povedou k její konvergenci se státy EU a k následnému vstupu do unie, pokud tyto podmínky splní. Dohoda je tedy více závazná pro Ukrajinu, která tak ukazuje odhodlání provést reformy na domácí scéně. A toto odhodlání bychom měli podpořit. A že Ukrajina není dostatečně zralá? Někde se začít přece musí.

Proč bychom měli Ukrajinu podpořit?

Vycházejme z vlastní historické zkušenosti. Jak by asi naše země a život v ní vypadal, pokud by nám po pádu komunismu západní svět neotevřel dveře a namísto toho by vybudoval novou železnou oponu. Západ by se bál přílivu gastarbeiterů, že na nás bude doplácet a že s námi budou pouze problémy. Tedy podobná argumentace, která se objevuje i dnes proti přibližování Ukrajiny do EU. Pro naši zemi vidím jako podstatné, že takřka ihned po revoluci se nám západ otevřel a mohli jsme svobodně cestovat bez víz. Každý se tak mohl lehce přesvědčit, jak žijí na západě, který je nad propastí, kde je pouze bída a nezaměstnanost, jak jsme se dříve dozvídali. Po návratu domů, kdy jsme přijeli do země zdevastované po čtyřiceti letech budování lepších zítřků, tak bylo víceméně každému jasné, kam chceme směřovat a kam ne. Tvrdím tak, že je naší morální povinností se otevřít zemi, která rovněž učinila volbu o svém směřování, i když proces opravdu nebyl a není „sametový“ jako u nás. Kdo ví, jak by to u nás tehdy dopadlo, pokud by soudruzi dali povel střílet a pokud by SSSR nebyl v posledních záchvěvech života. Více o příčinách a vývoji současných událostí na Ukrajině v mém článku zde.

Pokud budeme hodnotit polistopadový vývoj, patříme nyní mezi nejvyspělejší země světa. Index lidského rozvoje reflektující kvalitu života nás řadí na 28. místo na světě o jedno místo za Španělsko a jedno před Řecko. O tom jsme v roce 89 mohli jen snít. Jsme členy schengenského prostoru a můžeme svobodně cestovat. Také díky členství v EU získává naše země image vyspělé a stabilní země a můžeme tak cestovat bez víz do dalších zemí světa a rovněž v rámci obchodu z této image těžit. Máme svobodný přístup na pracovní trhy EU a můžeme tak svobodně pracovat v dalších členských zemích. A jistě bychom našli i řadu dalších pozitiv a samozřejmě i negativ. Mezi negativy se často mluví o tom, že EU řeší hlouposti. např. zakřivení banánu, problém názvu pomazánkového másla apod. Toto shledávám jako hloupost také. Uprchlická krize rovněž ukazuje velkou neschopnost EU tento problém řešit. Často jsou také kritizovány fondy EU resp. princip za hodně peněz málo muziky. Ale to, že tyto prostředky, které jsou určeny pro ČR s cílem konvergence naší ekonomiky se západními zeměmi, jsou neúčelně využívány, zpronevěřeny či vynaloženy na nesmyslné projekty, je chybou především naší a ne EU. Zejména čeští žadatelé předkládají projekty a ty jsou schvalovány českými operačními programy a jimi následně kontrolovány. Vzpomeňme si na kauzy ROP Severozápad či Rathovu krabici s vínem. V obou případech jde čistě o českou „práci“, ale výtky míří na EU. Proč? Udělejme si prvně pořádek sami u sebe.

Pokud bilancuji polistopadový vývoj, vstup do EU apod., převažují pozitiva nad negativy a jen těžko bychom mohli dosáhnout současného postavení, pokud by nám ze strany starých zemí EU nebyla umožněna integrace do unie a dalších struktur sdružujících nejvyspělejší země světa. Samozřejmě se setkáváme s výroky komunistů a dalších odpůrců EU a obecně západní civilizace, že je západ nad propastí apod. Ale tato tvrzení již existují od 50. let minulého století. Zatímco toho pádu do propasti se dočkaly právě ty centrálně řízené ekonomiky, které přivedly dříve rozvinuté země k úpadku, a to včetně nás. Ukrajině a i dalším zemím bychom se tak měli otevřít stejně tak, jako můžeme být rádi, že se západ otevřel nám. Vidím to jako morální povinnost. A že můžeme např. z tohoto partnerství získat méně, než do něj vložíme? Kdo ví.

Obavy, že na Ukrajince budeme doplácet?

 I my Češi jsme jako většina národů plni jistých myšlenkových paradoxů. Dle HDP v PPS patříme mezi země pod průměrem EU. Patříme tedy mezi ty chudší. Samozřejmě, že bychom chtěli být mezi těmi bohatými. Ale opravdu mezi nimi chceme být? Pokud bychom mezi nimi byli, jaký by byl názor veřejnosti na to, že v podstatě živíme ty ostatní chudé země? Chceme tedy mít např. německou úroveň ekonomiky, požívat její výhody, ale již nenést jistou odpovědnost za ekonomiky ostatních zemí sdružených do unie. Svou podporu členství Ukrajiny v EU nevidím v tom, že budeme sypat peníze do černé díry jako např. do Řecka, ale spíše v tom, že jim dáme šanci, jakou dal západ nám.

Proč by Němci měli chtít podporovat naši ekonomiku? Proč by EU měla podporovat tu ukrajinskou?

Pro v příkladu uvedenou německou ekonomiku je důležité, aby i ekonomika partnerských zemí byla co nejvyspělejší, aby koupěschopnost obyvatelstva partnerských zemí byla na vysoké úrovni a na těchto trzích se uchytily německé výrobky. Ze stejného důvodu by ČR a EU měly podporovat Ukrajinu v její snaze o transformaci a v procesu sblížení k EU. Ukrajina, s více než 40ti milióny obyvatel, se tak může stát významným odbytištěm pro české výrobky, pokud samozřejmě koupěschopnost bude v této zemi stoupat. Tím spíše bychom měli podporovat transformaci vedoucí k růstu ekonomiky. A ne mít pohled, že já se mám dobře, protože se ten druhý má špatně. A abych se měl dobře i já, tak toho druhého musím držet v tom, aby se měl hůře. Věřím, že všichni se můžeme mít dobře a profitovat tak ze vzájemné interakce. Ostatně toto je označováno jako strategie win-win, kterou zmiňoval i Miloš Zeman v rozhovoru pro ruskou televizi, kde vysvětloval, že protiruské sankce vlastně likvidují vzájemný obchod a na místo vzájemné prospěšnosti win-win, dochází ke ztrátě obou stran, což je pravda. Pokud tedy budeme ctít slova prezidenta, i jeho fanoušci, kteří jsou často na řekněme proruské a protiukrajinské straně, by měli být za rozvoj vztahů s Ukrajinou a pozvednutí její ekonomiky, abychom z této symbiózy mohli sami těžit. Doplním, že jsem zastáncem protiruských sankcí, jelikož se jedná o nástroj, kterým EU reaguje na ruskou agresi vůči suverénnímu státu a morální stránka je více než obchod.

Koupili by bohatší Ukrajinci více Škodovek?

Na spolupráci s Ukrajinou a rozvoji její ekonomiky bychom měli mít zájem především my. Vzhledem k velikosti země je Ukrajina značným potenciálním trhem, na kterém se mohou uplatnit zejména čeští vývozci. Pokud se zajedeme podívat např. do Polska, pobaltských zemí, samotného mě překvapilo, kolik českých výrobků zde můžeme koupit a kolik českých značek zde má své obchody. Zatímco např. v Německu je tento podíl znatelně menší. Pokud by byli Poláci bohatší, nekoupili by si ještě více českých výrobků? České výrobky mají v zemích bývalého východního bloku velmi dobrou image, a proto bychom měli s Ukrajinou spolupracovat a podporovat růst její ekonomiky a související koupěschopnosti obyvatelstva. Ukrajina se tak může stát významným odbytištěm českých výrobků, které i zde mají velmi dobrou image. Dalším benefitem hospodářského růstu může být rozvoj turismu, kdy Ukrajinci k nám nepojedou jen pracovat, ale přijedou jako turisté utratit své peníze.

Seberou nám práci.

Existují rovněž obavy, že pokud Ukrajina vstoupí do EU, můžeme čekat příval gastarbeiterů, kteří seberou naše pracovní místa. Tedy stejná obava jako v západních zemích, když se diskutovalo o uvolnění pracovního trhu k nově přistupujícím zemím EU, tedy i k nám. Tehdy se u nás ozývaly hlasy, že je to hloupost, že všichni Češi, co chtějí do zahraničí za prací, tak už tam jsou, či se tam stejně dostanou a nějak si to zařídí. Nyní tedy otáčíme a chceme postupovat stejně jako staré země EU, když zaváděla jistá přechodná období, která se nakonec ukázala jako hloupost, kterou jsme kritizovali.

Chápu obavy řady Čechů, kteří se bojí o práci s tím, že Ukrajinec bude pracovat na černo, více hodin, za menší peníze apod. Problémem tedy je práce na černo a nedodržování zákoníku práce. Začněme opět hledat chybu u sebe. Když odstraníme práci na černo a budou opravdu fungovat rovné příležitosti, pokud tedy místnímu sebere práci imigrant, který přijede bez znalosti jazyka, kultury, prostředí, bez kontaktů, zázemí apod., tak ten dotyčný by se měl spíše zamyslet nad sebou, že s ním není něco v pořádku. Ale vždy je samozřejmě lehčí hledat chybu v tom druhém. Vidím to ikonicky tak, že si představím nějakého řekněme Frantu, který spílá v hospodě u piva, jak není práce a že mu ji Ukrajinci berou. Sám ale má představu práce pouze takovou, že někam bude docházet, tam si odkroutí nějaké hodiny, kde zašitý v kamrlíku bude pít lahváče a pak padla, domů, do hospody. Ale samozřejmě, ti zlí imigranti mu tu práci berou. Chyba tedy není v něm, ale v nich.

Přítel mé sestry pracoval nějaký čas v Rakousku. Vyprávěl, že se tam opravdu pracuje tvrdě, ale současně se striktně dodržuje pracovní zákoník. Na své pozici měl téměř čtyřikrát vyšší plat než by měl v ČR, ale než nastoupil, sám se předtím rok učil ve volném čase německy a vše si zařídil. Paradoxem je, že ten pomyslný Franta by chtěl stejný plat jako v Rakousku, ale současně by nás s nějakou němčinou pravděpodobně poslal do háje. A kdyby měl mít takové pracovní nasazení, tak ty peníze nejspíš radši odřekne. Franta tedy žije s pohledem - pracovat jako v socialismu, žít jako v kapitalismu. Ale to zřejmě nefunguje.

Otázka platů.

Jelikož mzda je záležitost smluvní a i přes nastolení rovných podmínek může Ukrajinec konkurovat tím, že bude pracovat za méně. Opět tedy vidím tu obavu zmíněného Franty, že onen Ukrajinec bude levnější, i když oba budou pracovat legálně. Třeba levnější bude. Ale to by měl být především impuls pro Frantu, aby Ukrajince vnímal jako konkurenci, a to Frantu motivovalo k tomu, že na sobě musí pracovat, vzdělávat se, zvyšovat svou kvalifikaci a dovednost prodat se na pracovním trhu, aby mohl konkurovat svou kvalitou a ne cenou. Čeští zaměstnanci se tak stávají více konkurenceschopnými a s tím je i celá ekonomika konkurenceschopnější a vyspělejší. Či si máme zuby nehty bránit svá místečka v montovnách, aby nám je nesebral nějaký Ukrajinec? Nebo máme na sobě pracovat, zdokonalovat se a přicházet s novými nápady, které se prosadí? Z mého pohledu je druhá možnost správně. Ale samozřejmě pro to je třeba něco udělat. Udělat něco navíc a vydržet. Což bývá pro pomyslného Frantu často problém a místo věnování času něčemu užitečnému tak si jen u piva stěžuje, jak se má špatně a jak mu Ukrajinci berou práci a hledá příčiny, proč to nejde. Navíc pokud Ukrajina opravdu poroste, dá se předpokládat, že Ukrajinci nebudou migrovat za prací do EU, či se jejich počet bude snižovat a u nás naopak vznikat nová pracovní místa ve firmách, které budou více vyvážet. Tímto také můžeme chránit svůj pracovní trh. Můj pohled je takový, že bychom měli pracovat sami na sobě, abychom si každý dokázali vytvořit takové životní podmínky, že nám bude jedno, jestli mléko v akci stojí 12,90 nebo 13,50 a jestli zaplatím u doktora 30 korun nebo ne.

Co si o tom myslíte? Měli bychom jako Češi mít zájem na transformačním procesu a rozvoji ukrajinské ekonomiky jako potencionálního trhu pro naše výrobky? Nebo bychom se měli co nejvíce uzavřít a hájit zuby nehty svá místečka v montovnách a zašívárny, abychom po šichtě mohli na pivko a u toho si stěžovat, jak se máme zle a čekat na nějaké ty sociální jistoty? Není naše životní úroveň nižší než ve starých zemích EU jen díky nám samotným?