Výsledky cesty na Donbas: Příčiny konfliktu a paralely s událostmi v Československu

V červnu 2015 jsem se vydal na Donbas. Jedním z cílů bylo zjistit více, jaká je na místě situace a jaké jsou její příčiny. Jelikož se historie opakuje, zkusím jednotlivé příčiny popsat a srovnat s událostmi v Československu.

Na Ukrajinu jsem odcestoval, protože čelíme informační válce plné mýtů a polopravd. Není tak lepší způsob, než řadu věcí si ověřit sám, pohovořit s místními, vidět situaci na vlastní oči a udělat si svůj názor. Co jsem zažil na Ukrajině, si můžete přečíst na mém blogu. Ale o tom tento článek není. Zkusím se více podívat na příčiny současného konfliktu a porovnat je s historickými událostmi, kterým čelila i naše země.

Pokud chceme více poznat příčiny současné ukrajinské krize, musíme se vrátit do roku 2010. Do období prezidentských voleb, ve kterých zvítězil prezident Janukovič se 48 % hlasů oproti Tymošenkové, která získala 45 % a která byla Janukovičovým režimem následně vsazena do vězení. Pokud se ale podíváme na volební program Janukoviče, mimo mnohých slibů o světlých zítřcích, také nalezneme pasáže o reformě soudnictví, boji proti korupci a navázání partnerství s EU. Nicméně situace se po volbách vyvíjela jinak. Politický proces s Tymošenkovou a ještě větší korupce. Dobrým příkladem korupce tehdejší vlády je i chování Janukovičova syna, které lze přirovnat pouze k chování Saddámových synů. Drahá auta, večírky, paláce, totální moc. V Ukrajincích tak již dochází k nespokojenosti. Poslední kapkou bylo, když měl prezident Janukovič podepsat asociační dohodu s EU, ale náhle otočil směr a nepodepsal. Díky tomuto obratu rovněž získává přídomek proruský, jelikož ukázal, že si směřování Ukrajiny na západ nepřeje. A když ne tedy na západ, tak na východ. Podvedl tím své voliče, kterým dal v programu závazek o partnerství s EU. A má národ právo svrhnout prezidenta, který neplní své závazky, které proklamoval ve svém volebním programu? Dle mého názoru ano. Jinak by přece bylo špatné v 89. u nás svrhnout komunistický režim, který byl přece také „demokraticky“ zvolen.

Začal tedy majdan. Tehdy ještě s názvem euromajdan, jehož tématem bylo partnerství Ukrajiny s EU. Demonstrovalo se proti odmítnutí podepsání asociační dohody a za vyšší integraci Ukrajiny s EU. A kdo euromajdan začal? Je to podobné jako u nás za sametové revoluce. První demonstrovali studenti, následně se k nim přidali jejich rodiče, kteří měli o své děti strach, potom i další veřejnost včetně radikálních uskupení. Kdo ví, jak by sametová revoluce vypadala u nás, kdyby tehdejší politbyro vydalo pokyn střílet. Kdo ví, jak by vypadala, kdyby Sovětský svaz nebyl v posledních záchvěvech života způsobených americkým uzbrojením, obrovskými ztrátami národního hospodářství při likvidaci Černobylu a také vlivem ekonomických reforem zavedených Gorbačovem, na které nebyl národ po řadě let centrálně řízeného hospodářství ani trochu připraven.

A že byl majdan vyvolán z USA či EU? To je již takový obvykle používaný úzus, že za vším stojí Američané. Zvykli jsme si na to již z bývalého Československa, že za neúrodou brambor stojí americký brouk, co sežral natě, a také že naší vesnicí a JZD americký agent neprojde. Rétorika tedy stále stejná a ti, co ji používají, tak jejich argumentaci lze zařadit k postavám důstojníků z Černých baronů či Tankového praporu. Samozřejmě očekávám, že v diskusi pod článkem budu opět označen za placeného amerického agenta a propagandistu, jak se již několikrát stalo. Tedy nic nového.

Vykonstruovaná či placená demonstrace vypadá opravdu jinak než na majdanu. Z našich končin máme zkušenost, že např. fabrika zastavila provoz, dělníci vyfasovali transparenty a šli demonstrovat proti imperialismu, nebo kdo ví proti čemu. Placená demonstrace opravdu vypadá jinak než tak, že stojíte na mrazu, kde i trávíte noci, že se okolo střílí. To by za pár peněz asi nikomu nestálo.

Po majdanu přichází nová vláda. S odstraněním proruského prezidenta vzrůstají obavy v jihovýchodních oblastech Ukrajiny, resp. Novoruska. Stále více se objevuje rétorika o banderovcích, fašismu, potlačování ruského jazyka a obecně o diskriminaci obyvatelstva ruské národnosti. Nutno podotknout, že Janukovič rovněž pochází z východu země, konkrétně z města Jenakijeve v Doněcké oblasti. V oblasti tzv. Novoruska měl také nejsilnější podporu a „kamarády“, kterým přihrával „malou domů“. S jeho svržením se tyto elity bály o moc a peníze. Začaly tedy šířit kampaň o banderovcích, fašismu apod.

Ono Novorusko Ukrajinci také přirovnávají k naší oblasti Sudet. Zde se rovněž objevovala rétorika o tom, jak jsou Němci ze strany Čechů utlačováni. I v Novorusku se tak objevují místní Henleinové, kteří jsou podporováni ze zahraničí a kteří rozpoutávají podobnou kampaň, jako byla tehdy u nás mezi sudetskými Němci. Samozřejmá je i přítomnost jakýchsi freikorpsů respektive domobrany, ve kterých se objevují stejně jako tehdy u nás příslušníci zahraniční rozvědky.

Následně dochází k rychlé anexi Krymu. Nikdo neví, co se děje. Historie se s tímto ještě nesetkala. Objevují se neoznačení zelení mužíčci, kteří jsou údajně domobranou Krymu, i přes fakt, že využívají nejnovější ruskou vojenskou techniku. Když je Krym vojensky obsazen a ukrajinské jednotky na Krymu rozpuštěny, dochází k referendu, které má legitimizovat přání obyvatel Krymu o připojení k Rusku. Je referendum, které se koná po vojenském obsazení opravdu legitimní? Já tvrdím, že ne. Nicméně věřím tomu, že vzhledem k událostem ve zbytku země a vzhledem k národnostní příslušnosti obyvatel Krymu, by se ve svobodném referendu nadpoloviční většina vyslovila pro připojení k Rusku. V každém případě se referendum odehrálo až po vojenském obsazení, bylo zinscenováno Moskvou, kde výsledek byl již předem jasný.

Rusko tak získává nové území. Když je situace stabilizována, zaměřuje se na východ Ukrajiny, resp. Donbas. Model je stejný. Obyvatelstvo nechce být s fašistickou Ukrajinou, jsou utlačováni, vzniká domobrana. V oblasti se začínají objevovat první zelení mužíčci. Nyní již však ukrajinská vláda reaguje a posílá na východ armádu. A má na to Ukrajina právo? Tvrdím, že ano. Pokud ne, podle stejné logiky by ani Československo nemělo před válkou právo poslat armádu do Sudet.

A jak se na příčiny konfliktu na východě dívají dva studenti Doněcké univerzity Darja a Dima? Oba studenti byli v době vzniku konfliktu v Doněcku a vše vnímali „z první ruky“.

Darja: Současný konflikt - to není střet národů nebo národností, ale souboj elit. Vše se prezentuje za nepřátelství obyčejných lidí kvůli různým vymyšleným příčinám (např. jazyk, potřeba vyšší nezávislosti). Nic takového tu dříve nebylo.

Dima: Vše začalo na rétorice o diskriminaci rusky mluvícího obyvatelstva, termínech chunta, fašisti atd. Ale ve skutečnosti luhanská a doněcká elita chtěla vše hned (myšleno získat neomezenou moc). To pokračovalo do té chvíle, kdy ruští politici našli možnost využít situaci pro svůj prospěch. V tomto momentu se začali objevovat první "zelení mužíčci" ve Sloviansku a Kramatorsku.

S oběma studenty jsem již dříve udělal rozhovor, který naleznete zde. Spolupracuji s nimi i nadále a Darja, která nedávno byla v Doněcku, mi popsala situaci ve městě zde. Dima mi podal informace o tom, jak se Ukrajinci dívají na sestřelení MH 17. Článek naleznete zde.

Na východě tedy operují zelení mužíčci společně s místní domobranou – opolčenci, kteří jsou také nazýváni separatisty. Současně probíhá zejména v Rusku štvavá kampaň o tom, jak ukrajinští fašisté pojídají malé děti. Z Ruska tak přicházejí dobrovolníci, kteří podlehli této kampani a jdou tak zachraňovat Donbas před fašisty lidojedy. Ostatně více o této klamavé kampani, jež má přesah i do ČR, resp. o jednom štvavém článku, naleznete zde.

V rámci snahy o pochopení této kampaně mě zaujal článek, ve kterém je uvedeno:

Je pár dnů před 21. srpnem 1968 a v sibiřském městě Barnaul vznikají před vojenskými správami dlouhé fronty odhodlaných mužů. Český novinář Karel Hvížďala se proto shromážděných ptal, co se to vlastně děje.

"Dobrovolně se hlásíme do armády, abychom pomohli ohroženému Československu. Vždyť u vás věší pokrokové občany na kandelábry a okupují vás Američané," vysvětlovali ve frontě stojící Rusové ohromenému Hvížďalovi.

Nicméně i přes pomoc „dobrovolníků“ z Ruska ukrajinská armáda postupuje a vyhání separatisty z jednotlivých měst. Když se situace zdá být pro separatisty neudržitelná, dochází k „bratrské pomoci“ z Ruska. S příjezdem prvních ruských humanitárních konvojů přecházejí separatisté do protiútoku. Ale Rusko současně tvrdí, že ve věci nijak zainteresované není. Mediální kampaň v Rusku pokračuje dál. Pro ospravedlnění bratrské pomoci na Ukrajině je rovněž využit u nás známý dokument ruské televize o invazi do Československa v roce 1968, kdy jsme byli v podstatě osvobozeni před českým majdanem, kontrarevolucí organizovanou Američany a občanskou válkou. Z dokumentu se mimo jiné dozvíme, že u nás byly sklady zbraní, 400 000 vojáků NATO na hranicích s Bavorskem a že ruští vojáci byli ostřelováni z Národního muzea. Rus tedy věří, že vykonal dobro, a že nás zachránil. Nechápe, že mu za tuto pomoc vděčni nejsme. I přes naši jednoznačnou historickou zkušenost je zarážející obrázek níže, který byl sdílen na Facebooku ve skupině „Chceme aby ČR vystoupila z EU a připojila se k Ruské federaci“.

Cílem ruské iniciativy na Donbasu byl okamžitý efekt stejně jako v případě Krymu. Toto se však zpočátku nedaří a separatisté ustupují. Jejich řady jsou tak doplňovány ruskými dobrovolníky a pravidelnou ruskou armádou za současných dodávek zbraní a munice. Fronta se tak stabilizuje do dnešní podoby, ve které přetrvává již zhruba rok. Nyní Ukrajinci, i ti východní, označují konflikt ne jako občanskou válku, ale jako válku Ukrajiny s Ruskem. Jedna žena mi v Kramatorsku (město na ukrajinské straně Donbasu) řekla: „Naše oddíly můžou jít vpřed. Ale jestli půjdou, tak druhý den tu máme ruskou armádu.“

Ukrajinci současně chápou, že už není cesty zpět do období před majdanem. S pokračujícím ruským tlakem vyjadřují stále větší odhodlání, že již nikdy nebudou ruskou gubernií. A jestli chtějí do EU? O tom až tolik nepřemýšlí. Chtějí v první řadě mír. Chtějí žít ve stabilní svobodné zemi, kde má člověk důstojný život a ve které není korupce a existuje spravedlnost. A EU pro ně je takovým symbolem a vzorem země, ve které by chtěli žít a kde tyto podmínky mohou najít.

A proč ten ruský zájem o Ukrajinu? Z několika důvodů. Rusko vedle sebe nepotřebuje stabilní a rozvíjející se zemi se západním směřováním, která chce vstoupit do EU a NATO. Druhým důvodem je, že pokud by tato cesta byla pro Ukrajinu úspěšná a život by se na Ukrajině opravdu zlepšil, může to být znamení pro Rusy, že i oni by měli svrhnout svou vládu. Ruský režim chce svým poddaným také ukázat situaci: tohle vás čeká, pokud svrhnete vládu a budete chtít na západ. Jen válka a bída. Nalezení vnějšího nepřítele je také dobrým způsobem, jak odklonit zájem veřejnosti o vnitřní problémy v zemi např. korupci.

Na místě jsem si tedy udělal obrázek o tom, jak se věci mají. V příštím článku se budu věnovat tématu, kdo jsou separatisté a čeho chtějí dosáhnout. A jak se má situace s ruskými dobrovolníky resp. ruskou armádou na Donbase.

Užitečné zdroje:

Vybrané metody proruské propagandy V ČR

Už zase šlo o přátelskou pomoc. Ruská televize obhajuje srpen 68

Nejčastější ruské mýty a lži o ukrajinské krizi